Bytový dům ve Srázné ulici i sídlo jeho firmy v centru Jihlavy, to je jen část staveb, které vznikly právě pod jeho taktovkou. Další budovy ve městě zrekonstruoval a našel pro ně nové využití. Třeba z bývalé kotelny jsou dnes byty. Letos 59letý podnikatel má ale i další plány, které popsal v rozhovoru pro JihlavaCity.cz.

Nad dveřmi do své kanceláře máte motto: „Bůh vždy pomáhá těm, kdo se více snaží“. Kde jste se s tím citátem poprvé setkal?
Kdysi jsem to četl v jedné knížce a moc se mi to líbilo. Pak jeden umělecký truhlář, když jsme cedulku nechali dělat, heslo znal a přišel s tím, že by bylo hrozně hezké heslo mít ve firmě. A měl pravdu. Když ráno přijdete do práce a na heslo se podíváte, dokážete se díky tomu nad věcmi zamyslet. A to si myslím, že je hrozně důležité.

Jste věřící?
Věřící nejsem, ale manželka ano a měli jsme svatbu v kostele. Ctím lidi, kteří v Boha věří a navštěvují svatostánky, protože si myslím, že to je k prospěšnému vývoji celé společnosti. V dnešní době je to ideální místo, kde se člověk dokáže zastavit a zamyslet se. A udělat tak věci, které by v normálním koloběhu života jinak vůbec neudělal. A když je i nevěřícímu člověku nejhůř, když kolem něj pípají přístroje a neví, co s ním bude, dostane se i nevěřící do stavu, že začne věřit všemu. A dovolává se i Boha.

V Jihlavě jste známá osobnost. Připomeňte začátky Vašeho podnikání, kdy v něm nastal ten úspěšný zlom?
Ten nastal v momentě, kdy nastal zlom v celé společnosti, při změně režimu. Vždy jsem byl odvážná osoba a nikdy jsem se nebál práce. Už v minulém režimu jsem podnikal a měl jsem jako živnostník evidenční číslo dvě v Jihlavě. Změna společnosti jen poukázala na to, že je třeba se nebát a jít do toho. Myslím, že čím početnější bude střední vrstva podnikatelů, tím lépe se ekonomice bude dýchat. To už i zkušený pan Baťa, který byl podnikatel světového formátu řekl, že byznys je založen na střední a nižší vrstvě živnostníků.

Když jste zmínil Baťu, máte Vy sám nějaký podnikatelský vzor?
Můj vzor byl hlavně můj otec. U něj jsem se vyučil, naučil mě i jednat s lidmi, skromně žít a skromně vystupovat. Veškeré tyto vlastnosti pramenily od mého otce.

Váš otec se věnoval stejnému řemeslu?
Přesně tak, byl to v Jihlavě vyhlášený instalatér, topenář, měl hodně známých a kamarádů. Ti se k němu pořád vraceli a to i po letech, když jsme někde dělali nějaké topení, i dnes si na něj lidé rádi vzpomenou. Bylo to i tím, že byl oblíbený člověk, že měl svoji kapelu a hrál na slavnostech, masopustech, zábavách, byl to takový živel, lidový člověk.

Když jsme u Vaší rodiny, Váš syn Jiří hraje hokej za jihlavskou Duklu, očekáváte, že jednou převezme Vaši firmu?
Já to neočekávám, ale už tím podmiňuji i svoji další práci. Každý člověk se časem opotřebí a je třeba, aby vznikl nový náboj. Tím nechci říct, že jsem prací úplně vyhořelý, ale jsem hodně unavený a potřebuji, aby práci zastala novější, bystrá, dravá krev. Je jiná doba, jiní lidé, jiné zakázky, jiné myšlení. Se synem, když má zrovna volno a nevěnuje se rodině nebo profi sportu, si děláme osobní porady kdy už chci, aby si k věcem, které připravuji, řekl osobní názor. Už se těším, až přijde do firmy a doufám, že to bude hodně brzy.

Jaroslav Dobrovolný je soutěživý typ. Dokládá to velké množství trofejí v jeho kanceláři. Foto: Lukáš Tichánek	Se synem Jiřím, hokejistou jihlavské Dukly. Foto: Lukáš Tichánek

Možná na rozdíl od fanoušků Dukly, kde asi bude chybět? 
Fanoušky chápu. Proto když měl odejít z Plzně, nechtěl jsem, aby šel kamkoliv jinam než do Jihlavy, proto jsem od Plzně odkoupil jeho hráčská práva a dneska je to vlastně můj hráč. Dal jsem ho zdarma do Dukly, aby hrál tady, klub to nestálo vůbec nic. Chtěl jsem, aby tu zůstal. Přece jen má něco za sebou a má mladým hráčům co předávat.

Proč jste se tenkrát rozhodl syna dát na hokej?
Mám dva syny a oba než začali hrát hokej, chodili na krasobruslení, protože jsem chtěl, aby se naučili bruslit. O hokeji jsme tenkrát neuvažovali. Pak začali chodit na tenis i na plavání, snažili jsme se dětem dopřát hlavně z hlediska sportu. Se ženou jsme nikdy jako děti takové možnosti neměli, tak jsme je chtěli dopřát dětem.

Ve vedlejší kanceláři máte řadu sportovních trofejí, můžete je přiblížit?
(smích) Některé jsou i mého syna z hokejového dění ale převážně jsou mé. Když mi bylo čtyřicet let, začal jsem hrát tenis a dal jsem se do toho tak zarputile, že dnes dokážu sehrát i zápasy, za které jsou v amatérských turnajích poháry. Jak mi občas říká Pepa Augusta z legrace, „ty blbče, ty ses tady čtyřicet let flákal a pak začneš sportovat, to se ti to běhá, když my už máme klouby pryč“.

Zmínil jste, že vlastníte hráčská práva na Vašeho syna, jste i sponzor Dukly. Máte i přístup k informacím o hospodaření a činnosti klubu?
Hlavní důvod sponzorství je ten, že tam hraje syn. Sponzorství Dukly dělám už nějakých asi 25 let, nikdy to nebyly žádné velké částky, ale vždycky jsem chtěl, aby podpora šla na mládež a na výstroj. Lidé, kteří se o klub starají, by to měli dělat profesionálně. Na to by si mělo dohlédnout město jako vlastník a doufám, že to v klubu nějak funguje.

Jak vidíte současnou situaci v Dukle?
Myslím, že časem tahle soutěž dopadne tak, že nemůže být profesionální. Můj syn, když hrál ve Finsku play-off nižší soutěže, také nebyla profesionální, v klubu hrálo profesionálně pět, deset kluků a zbytek hráčů hrál při zaměstnání, nebo to byli junioři či hráči se svými sponzory. Myslím, že ten čas přijde i u nás, těžko ve druhé nejvyšší soutěži budeme schopni utáhnout dvacet profesionálních hráčů.

O Dukle se nyní mluví také v souvislosti s přestavbou zimáku. Jaký na to máte názor?
Díky tomu, že jsem halu chtěl kdysi kupovat, hodně jsem se o tu problematiku zajímal. Jednali jsme tenkrát se Sokolem, kterému patřily pozemky pod halou a kolem haly a znal jsem i statiku celého stadionu. Myslím, že lokalitou a umístěním ta hala není vůbec špatná. Nevidím tam problém v tom ji rekonstruovat tak, aby sloužila současnosti. Tedy multifunkční halu nejen pro sport, ale i koncerty. Alfou a omegou je ale v dnešní době parkování, to je problém. Je mi líto, že nedopadla stavba parkovacího domu, který město uvažovalo postavit za DKO. To by v téhle lokalitě hodně pomohlo. Nyní jsou podobné úvahy v souvislosti s přesunem autobusového nádraží a místo toho současného by mohlo vzniknout parkoviště třeba s nějakým obchodem. Rekonstrukce zimáku bych se nebál, myslím, že by z toho mohl vzniknout pěkný stánek.

Připomeňte, kdy jste chtěl zimák koupit a proč to nedopadlo?
To bylo v době, kdy SK Jihlava zimák prodávalo a mě to zajímalo s tím, že bychom zimák rekonstruovali a udělali z toho víceúčelovou budovu jak na hokej, basket, pozemní hokej, tak i koncerty, celoroční provoz. Město tenkrát ale dost nešťastně vstoupilo do jednání SK Jihlava a Sokolu a vyplatilo Sokolu docela vysoký obnos za pozemky. Ta cena mi připadala hodně nadsazená.

Takže město Vás tehdy přeplatilo?
Přesně tak.

To je trochu paradoxní, když město teď pořádně neví, co s halou bude dělat…teď už nemáte zájem do toho projektu vstoupit jako soukromý investor?
Ne, ne, ne. Už mám zcela jiné projekty, které řeším nebo budu řešit.

Můžete zmínit, jaké projekty to jsou?
Problém je, že centrum města se začalo vylidňovat. Snažíme se proto připravovat projekty, které z centra města mají dělat top bydlení, tak jak je tomu ve větších městech i v zahraničí. A rádi bychom ve městě vytvořili i bydlení pro lidi, kteří jsou mimojihlavští a chtěli by bydleli ve městě, třeba z důvodu dojíždění k lékaři. Chceme jim vytvořit levné nájemní bydlení. To chystáme v budově bývalého Alfatexu vedle City Parku. S rekonstrukcí chceme začít v roce 2017.

Bydlení už nyní připravujete ve Věžní ulici přestavbou bývalé kancelářské budovy. Podle odpůrců ale rekonstrukce v památkové zóně nebude zapadat do okolní zástavby.
Ten projekt jsem koupil tak, jak je vypracovaný, u žádných jednání o podobě projektu jsem tedy nebyl. Do centra tam přestavbou přineseme moderní bydlení a centrum tak oživíme. Když si vezmu vizualizace projektu, které mi předložil architekt, tak se mi líbí. Tito lidé, kteří se proti přestavbě ozývají, se měli činit, když se stavěl City Park naproti hradebnímu parkánu. Ale chápu, že když je dům v rekonstrukci, vypadá hrozně, chybí mu okna, je to jen skelet, který hezký není. 

Nějaký kompromis tedy není možný?
Když tomu lidé dají čas tak uvidí, že po dokončení to bude úplně o něčem jiném. Jen plánované obklady fasády, které se kritizují, jsou dost nákladné, raději bych tam zhotovil štukové omítky, s nimi bychom byly s náklady na polovině. Ale určitě by to nesplnilo architektonický prvek, který je projektem daný.

Takto by měl vypadat dům ve Věžní ulici po přestavbě na byty.  Vizualizace: Artprojekt Jihlava

Kolik tam bude bytů a jak tam bude vyřešeno parkování? 
Bude tam 28 bytů a nebytové prostory. Každý byt bude mít k sobě parkovací místo v krytých prostorách vnitrobloku areálu. Stavbu chceme mít hotovou do září roku 2016. 

Docela nedávno jste dokončil přestavbu bývalé ubytovny Jihlavanu. Zmíníte ještě Vaše další plány?
Tam, když jsme začali, tak se povídalo, že chci ubytovnu rozšířit pro sociálně slabé, což samozřejmě byl nesmysl, chtěli jsme tam vytvořit plnohodnotný nájemní dům, což se podařilo. Je tam krásných 26 bytů s blízkostí centra, ideální bydlení. Proto také nedaleko, v ulici Tylova, řešíme výstavbu osmi řadových domků hned v blízkosti základní a mateřské školy.

Je to směr, kterým se chcete dál více zabývat?
Je to moje priorita, které rozumím a kterou umím dobře dělat.

Netrpí tím Vaše firma, Plynoservis Dobrovolný?
Přiznám se, že kdyby nebyl plynoservis spojen s mým jménem, tak tu firmu mít nemusím, svým způsobem ji dotuji, když to řeknu na rovinu.

Kdy tedy konečně koupíte a přestavíte Prior?
O tom jsem kdysi jednal s vlastníky, ještě v době, kdy by cena byla rozumná, dnes už to bude hodně složité. A už na to nemám takovou energii a sílu, jako sem míval před dvaceti lety. Řízení firmy pro mě znamená hrozně času. Každé ráno jsem o půl šesté vzhůru a v práci, i soboty neděle.

Ale z velkého množství suvenýrů ve Vaší kanceláři je patrné, že rád cestujete
To je tak jediné úplně vysvobození, když se dostanete do lokality, třeba jako jsem byl na Aljašce, kde Vám třeba pět dní nejde telefon, chodíte tam v manšestrákách a staré košili a jste najednou úplně svobodný. Pak se zase rád vracím domů. Ale znám lidi, kteří prodali firmy a odstěhovali se tam, protože zjistili, že se dá žít úplně jinak.

To Vy neplánujete, na důchod někam do světa?
Jsem hrozně workoholický, akční typ. Svým způsobem by mi tohle, ta práce, scházelo.

A je ještě místo, kde jste nebyl a chtěl byste se podívat? A naopak kde se Vám nelíbilo?
Austrálie a Nový Zéland, tam jsem nebyl a láká mě to. Naopak v životě bych už nejel na Jamajku, ač jsem se tam těšil. Všude vojáci se zbraněmi a desetileté děti kouří nějakou trávu. To mě hrozně zklamalo a už bych tam v životě nejel. A učarovala mi celá Asie, Bangkok, Bangladéš, to jste v úplně jiném světě, fascinující velkoměsta.

Jak to na Vás pak působí po návratu domů?
První, na co se těším, že sednu do svého auta a projedu si lokality, pozemky a lesy, rybníky, kam se vždycky rád vracím.

Když jsme u cestování po světě, jak se díváte na další současné jihlavské téma, modernizaci letiště?
Byť to pro můj byznys není důležité, pro rozvoj Jihlavy ano. Jsou tu velké firmy světového kalibru a ty určitě by dokázaly tuto investici využít, případně možná i finančně podpořit. Pro Jihlavu by letiště byl určitě přínos. Myslím, že by se firmy mohly do budování letiště zapojit, to je ale třeba kompletně manažersky domluvit.