Ve druhé třídě chodila na balet a na klavír, jenže po roce její maminka rozhodla, že vybrat si může pouze jeden koníček. Eva chtěla tančit, nicméně maminka rozhodla, že klavír pro ni bude přínosnější. A tak se Eva Vlková dlouhých čtrnáct let trápila u klaviatury než nastoupila na vysokou školu, kde se opět setkala s milovaným tancem. A tentokrát bylo toto setkání osudové.

Evo, a jak to bylo dál? Jak se to stalo, že Vás tanec natolik uchvátil, že jste se postupem času stala prezidentkou největší taneční organizace v Česku?

Zkrátka jsem byla taková aktivka. (úsměv) Na vysoké škole to byl jenom takový nenápadný kroužek rokenrolu, ale přes něj jsem se dostala do taneční školy, kde jsem se seznámila i s dalšími tanečními styly. A protože mám dar pracovat s dětmi, tak pro mě nebyl problém se nové taneční styly učit a rozšiřovat si obzory a předávat je dál dětem. Co mě ale k Czech Dance Organization přivedlo nejvíce byly taneční soutěže.

Díky soutěžím jste se asi dostala přímo do českého tanečního podhoubí?

Přesně tak. Tenkrát to byla ještě Českomoravská taneční organizace a soutěže probíhaly úplně jinak. Tanečníci soutěžili všichni dohromady a disciplíny se nedělily jednotlivě podle hudby. Zajímala jsem se o taneční styl disco dance, dělala jsem i společenské tance, ale moje doména byl disco dance, kde mě zaujaly právě nově vznikající disciplíny. Díky tomu, že jsem se o všechno hodně zajímala, tančila jsem a byla jsem, jak už jsem říkala, aktivní. Postupem času jsem se stala členkou prezidia Czech Dance Organization a v roce 2014 jsem kandidovala na post prezidentky a jsem jí dodnes.

Co vlastně taková prezidentka největší české taneční organizace dělá? Asi moc netančí.

Bohužel ne. V prezidiu to nejsou jen imagové funkce, my makáme od rána do večera. Jako manažerský tým zajišťujeme tanečníkům kompletně veškerý servis. To znamená jak informační, vzdělávací, tak soutěžní. Když je normální doba a ne ta covidová, má naše taneční tour za sezónu celkem třicet soutěží. Já mám na starosti ještě marketing, to znamená, že musím zjišťovat partnery a organizační chod všech soutěží.

Takže už vůbec netrénujete?

Mám taneční klub v Chomutově a tam ještě stále aktivně trénuji. V posledních šesti letech jsem trénovala jenom tak jedenkrát týdně přípravičku, ale tenhle rok jsem se rozhodla, že si vezmu tréninků více. Zjistila jsem totiž, že když jste dvacet let někde v tělocvičně a makáte od rána do večera s tanečním klubem a o víkendech jste navíc na soutěžích a najednou přestanete, protože teď jako manažer pořád sedím u počítače, pohyb vám začne velmi chybět a necítíte se dobře. Musím se k tomu malinko alespoň po odpolednách vrátit. Kvůli tomu, abych se nezbláznila, a aby moje tělo nechátralo. (úsměv)

Jaký styl tance máte nejraději a co vás na něm baví?

Děláme soutěžní formu disco dance. Tento styl má v sobě hodně tance, ale i hodně sportovního výkonu, jedou v tom celé formace, ale třeba i jednotlivci. Pracuje se s hudbou, která frčí, máme krásné blýskavé kostýmy, je to krásné, moc se to líbí. 

Co vás na vaši práci nejvíce baví a co vás naopak štve?

Baví mě ta různorodost, ráda komunikuji a komunikace s šéfy tanečních klubů a s organizátory, s lidmi z partnerství a marketingu, je skvělá. Také mám na starosti mezinárodní úsek, takže to znamená vysílat tanečníky na mezinárodní soutěže v rámci naší mezinárodní federace. Je to hodně různorodé a zajímavé. A co mě štve? Asi ta obrovská legislativa, neustále vyplňujeme nějaké formuláře.

Proč jste se spojili s komunitním dodavatelem energií Kolibřík energie a založili s ním projekt Czech Dance Energy?

Tím největším důvodem bylo to, že nyní nám kolabují taneční kluby kluby, zkrátka krachují. Sportovní prostředí dostává covidem na zadek. Taneční kluby jsou neziskové organizace a vláda na ně s kompenzacemi jako je například nájem, nemyslí. Vím o tanečním klubu, který platí osmdesát tisíc korun měsíčně nájem, ale nemá na to, protože tím, že se nechodí do tanečních škol, rodiče neplatí příspěvky. Odkud to mají zaplatit? Jsou v takto šílených situacích a nám projekt Czech Dance Energy dává smysl v tom, že nabízí možnost získat pro klub stabilní příjem, zajistit si ho do budoucna. 

Je to tedy o tom, že každý kdo se do projektu Czech Dance Energy zapojí, získá peníze pro vaši taneční komunitu?

Ano, ale není v tom pouze ta finanční stránka. Jde taky o takové to - musíme si pomáhat. Ano, rodiče nebo kdokoliv jiný, kdo by chtěl Czech Dance Organization podpořit, změní dodavatele energií, ale získá tím i pocit, že pomůže tanečnímu klubu. Peníze můžeme použít například na kostýmy, a to znamená, že o to míň rodiče v příštím roce na kostýmech zaplatí.

Tato forma byznysu se jmenuje byznys s přesahem? Kolibřík energie pomáhá společensky prospěšným komunitám. Jak vy se na tuto formu díváte?

Je to něco za něco. Kolibřík potřebuje klienty, my potřebujeme peníze. My jako taneční komunita máme téměř dvacet tisíc tanečníků a velmi organizovaný celek. Nejrůznější nabídky dostáváme dennodenně, třeba i od obchodních zástupců pojišťoven. Nicméně tento byznysový model s přesahem, kdy naše komunita získá peníze pro taneční kluby, mi dává velký smysl. Taneční kluby mohou získat dlouhodobý a opakující se příjem finančních prostředků, který jim pomůže vytvořit rezervy pro případ třeba takových šílených situací, které nastávají v covidu.

Jaká je vaše vize do budoucna?

Teď nás čeká nelehký úkol, a to představit projekt Czech Dance Energy tanečním klubům, pořád říkám, že nejdůležitější je to dobře uchopit. Dnešní svět je přesycený a my se budeme snažit to vymyslet tak, aby měli lidé chuť tento náš balíček rozbalit. 

Více na: www.czechdanceenergy.cz