Hořekování lidí z nepedagogického prostředí nad tím, jak je povolání učitele v Česku zaměstnáním snů, vyvrací odborná analýza. Ta srovnávala počty hodin, které děti stráví ve škole ve všech evropských státech.

„Když český prvňáček nastupuje do školy, je mu obvykle šest let a za sebou má už jeden rok povinné předškolní docházky. Do školy pak musí chodit dalších devět let. A když v patnácti letech povinnou docházku dokončí, má za sebou minimálně 7 056 hodin ve škole,“ vysvětlovala Adéla Denková z organizace Evropa v datech.

Častěji než Češi už chodí do školy jen Němci (208 dní), Italové a Dánové (shodně 200 dní). Ve srovnání se sousedním Slovenskem, jsou na tom Češi o osm dní hůř. Slováci navštěvují školu „jen“ 188 dní. Důvod k dětskému jásotu to ale rozhodně není.

„Slováci ale během povinné školní docházky prožijí ve vyučování minimálně 7 698 hodin, což je o 642 hodin více než v případě českých spolužáků. Na rozdíl od mladého Čecha také musí minimálně jeden rok strávit na střední škole nebo odborném učilišti. Na Slovensku odpadá povinný ročník školky. Jeden rok si tak musí nahradit na vyšším stupni vzdělávání,“ doplnila Denková.

Z pohledu délky celkové docházky jsou na tom nejhůř Maďaři. Ti mají povinnost navštěvovat školu už od tří let. Celkem tedy musí strávit ve vzdělávací instituci minimálně 13 let. Jak ale odborníci zároveň dodávají, kvantita ne vždy znamená kvalitu. „Dánsko patří k zemím se spíše nadprůměrnými výsledky v rámci mezinárodních srovnání, Itálie spíše k zemím, které jsou průměrné či podprůměrné. Obě země přitom patří k těm, které mají nejdelší školní rok,“ vysvětloval Bohumil Kartous z organizace EDUin.

České děti mají školní docházku povinnou od roku 1869. Zavedl ji takzvaný Hasnerův zákon, jehož autorem je tehdejší rakousko-uherský ministr vyučování Leopold Hasner.