Profesor dramaturgie a autorské tvorby na Divadelní fakultě JAMU v Brně Antonín Přidal v úterý ráno zemřel. Bylo mi jednaosmdesát let  a ještě v loňském akademickém roce na škole působil.

„Na jaře 1990 jsem měl na vybranou mezi anglistikou na univerzitě a Divadelní fakultou JAMU. Ta se obnovovala, byla otevřená novým nápadům a lidem, kteří měli co nabídnout. Nebránila jim v rozletu, a byl to skutečně rozlet, žádné kodrcání ve starých kolejích. Dodnes mě zamrazí, když si představím, že bych šel tenkrát učit někam jinam,“ uvedl předloni profesor.

Antonín Přidal studoval jazyky na brněnské Filozofické fakultě a v 60. letech pracoval v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu. Od 90. let pak spolupracoval také s Českou televizí.

Pak začal přednášet právě na brněnské univerzitě. „Na Divadelní fakultě JAMU Přidal založil a dvacet let vedl Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky,“ uvedl mluvčí Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Luboš Mareček.

Básník a překladatel
Za svůj život vydal Přidal tři publicistické knížky a dva svazky divadelních a rozhlasových her. Ve čtyřech sbírkách vyšly i jeho básně.

Věnoval se také překládání. „Přeložil díla zejména anglických a španělských autorů, z nichž nejznámější jsou Federico García Lorca, Patrick White, John Updike, Joseph Heller, Robert Lowell či Galway Kinnell. Kromě Knihy nesmyslů Eduarda Leara je asi nejznámějším Přidalovým překladem humoristická kniha Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád,“ vyjmenoval Mareček.

Skvělým překladem byla kniha Stará láska od Isaaca Bashevise Singera, kde se Přidalovi podařilo do češtiny tlumočit úsporný jazyk chasidů. 

V roce 1999 Antonín Přidal získal Cenu Ferdinanda Peroutky a v roce 2007 Státní cenu za překladatelské dílo. O rok později potom získal Cenu města Brna.