Vít Obrdlík pochází z Vysočiny, narodil se v Jemnici. Před necelými třemi lety se ale 38letý vystudovaný lesní inženýr rozhodl zakotvit v Jihlavě, kde otevřel první obchod s farmářskými potravinami ve městě.

Proč jste se tenkrát rozhodl otevřít farmářský obchod a zrovna v Jihlavě?
Příběh Farmářky začal tak, když jsem se vrátil zpátky na Vysočinu z delšího pracovního angažmá v Hradci Králové, tak jsem začal pořádat Farmářské trhy. A v ten moment se zrodila i myšlenka, vytvořit i kamenný obchod a přivést tak nabídku i do Jihlavy. Tehdy tu tato nabídka ještě nebyla, ta doba tomu přála. Obchodů v podobně velkých městech v té době už vznikalo docela hodně, proto mi to přišlo i podnikatelsky zajímavé. Otevřeli jsme 18. října 2012, fungujeme tedy dva a půl roku.

Co vás vedlo z Hradce Králové zpět na Vysočinu?
Vrátil jsem se na Vysočinu jednak kvůli rodině, jednak kvůli tomu že už jsem chtěl změnit práci a prostředí. V té době jsem začal organizovat farmářské trhy v Telči, protože je mi blízký osud farmářů, lidí kteří pracují s krajinou. A ty trhy pak daly základ i obchodu, ta myšlenka se tam zrodila.

Co na tu myšlenku říkala rodina?
Když do takové věci, do podnikání jdete, tak za vámi ta rodina musí stát. Podařilo se mi o tom přesvědčit ženu, pochopila, že by to mohlo fungovat a šli jsme do toho společně.

Dodnes žena ani Vy nelitujete?
To víte, že takový obchod je hodně náročný a je to velká osobní zkušenost. Sám jsem toho asi úplně nikdy nelitoval, nicméně takové momenty, kdy s tím člověk má chuť seknout, těch samozřejmě bylo několik (smích).

Jako základ sortimentu obchodu jste v začátku volil stejné dodavatele jako na farmářské trhy v Telči?
Do obchodu potřebujete několik skupin zboží, základ tvoří pečivo, maso a uzeniny a mléčné výrobky. Některé výrobky prodávat na trhu může být problém z hlediska legislativy, v obchodě je pro tento sortiment zázemí. To se týká třeba hlavně masa, nebo čerstvých ryb. Finální skladba obchodu se ale odvíjela od možností, které Vysočina nabízí, pořád ale našich potencionálních dodavatelů přibývá. Dnes máme na 50 metrech čtverečních prodejní plochy asi 65 aktivních dodavatelů. Jejich počet by mohl i růst, jsme už ale dost limitovaní prostorem. Obchod nikdy nebude ustálený, stále bude skladba sortimentu ve vývoji, ale o tom to je.

Farmářka není ale přímo „bio“ obchod jako takový?
Spousta lidí nás spojuje se zdravou výživou, nebo „bio“ obchodem. Ten sortiment v bio kategorii u nás zákazníci samozřejmě najdou. Ale není to pro nás úplně priorita, není to tak, že bychom se specializovali jen na bio kvalitu. Sortiment v bio kvalitě bereme z toho důvodu, že je skutečně kvalitní a to nás zajímá. Bio však obnáší i náročnou certifikaci a to se pak musí promítnout i do koncové ceny. Snažíme se vybírat zboží od malovýrobců a především lokálních producentů. Dnes máme více než 80 procent zboží skutečně z Vysočiny. A to je ta myšlenka obchodu. Mám rád lokální ekonomické cykly, to znamená, že produkty se v místě vyrobí a také spotřebují. To je jakýsi uzavřený koloběh, obchodní vztah mezi lidmi, kteří se znají.

Jak rychle se vám podařilo obchod postavit na nohy?
Bylo to těžší, než jsme zpočátku čekali. Když jsme investici zvažovali, zjišťovali jsme si samozřejmě i informace o ekonomice podobných typů obchodů ve městech podobné velikosti jako Jihlava. A řekl bych, že jinde ve srovnatelných městech se obchody chovají trochu dynamičtěji. Jihlava je v tomhle taková ospalá. Ale protože jsem zde předtím nikdy nežil a přišel jsem do Jihlavy až s tím obchodem, tak jsem záhy pochopil, že to je jeden z atributů Jihlavy, se kterým se člověk musí poprat. Chování zákazníka hned tak nezměníte a v Jihlavě si dlouho získáváte důvěru lidí. Ale když ji pak získáte, jsou pak zase věrní. A myslím, že za těch dva a půl roku se nám lidi podařilo přesvědčit, že když přijdou k nám do Farmářky, dostanou zboží, které je kvalitní. Za tím si stojíme, nestydíme se za to, co prodáváme a od koho to zboží je.

Lidé v Jihlavě jsou více konzervativní?
Jemnice, odkud pocházím, je malé městečko. I tady v Jihlavě ale spousta lidí říká, že Jihlava je maloměsto, což já si už ale úplně nemyslím. Občas to glosuju, že Jihlava je největší vesnice v republice. Byť má 50 tisíc obyvatel, tak se zdejší populace chová úplně jinak, než ve městě obdobné velikosti třeba ve Středočeském kraji, kde ti lidé jezdí více do Prahy a mentalitou jsou zkrátka jiní.

Proč to tak podle vás je?
Podle mě to má nějaký zárodek v historii, že ta uzavřenost lidí je daná historickým vývojem, válečným a poválečným obdobím. Často tyhle nedořešené vztahy přetrvávají po generace do současnosti, lidé to nosí v sobě a je to škoda.

Trpí tím podle vás i nějak jinak město jako celek?
Myslím, že to brání městu jako takovému k tomu, aby bylo trochu řekněme modernější a otevřenější, i v té konkurenci podobných měst. To se týká třeba i boje o turisty a podobně, v tomhle by město mohlo být trochu dál.

Sám jste se do Jihlavy přestěhoval až s otevřením Farmářky, jste obyvatel Jihlavy, tedy i s trvalým pobytem ve městě? A jste tu spokojen, nebo se těšíte na víkend, až zavřete krám a utečete někam pryč?
Jsem už občan Jihlavy i s trvalým pobytem. A nemám potřebu utíkat z Jihlavy, byť nejsem úplně městský člověk, raději mám klidnější místa. Na druhou stranu moje žena by si těžko dokázala představit život mimo město a ty výhody, které život ve městě přináší. Vyhovuje mi to, že bydlím kousek od náměstí, všude dojdu pěšky, nebo na kole. Je to hrozně pohodlné, k tomu zde máte výhody a infrastrukturu města a to je moc příjemné.

Za tu dobu, co provozujete Farmářku, stalo se vám, že jste se v něčem zcela mýlil?
Myšlenka obchodu jako taková je dobrá, koncept funguje, jinak by to bylo špatně. Jsou věci, řekněme spíš provozního charakteru, kdy třeba řešíte, jestli je umístění prodejny v pořádku z hlediska toho, jak tady v létě svítí sluníčko a opírá se nám do výlohy. Řešila by to třeba markýza, ale zase v historickém centru města je to problém. Na to těžko přijdete dřív, než za provozu. Limitují nás i takové věci, jako že se k nám nedá přijet autem, na druhou stranu je tady dobrá dostupnost MHD.

A omyl, co se týká produktů?
Vloni jsme třeba zkoušeli regionální piva, což se nám moc neosvědčilo. Čekal jsem, že to bude sortiment, který si u nás najde zákazníka. Ještě bych tomu ale letos dal šanci, po zkušenostech, chvíli trvá, než si k němu zákazníci najdou cestu. Zatím je to ale tak, že se u nás vypije hodně piv, které se ale neprodají ve Farmářce (smích). A důležitá je pro nás i symbióza s Radniční restaurací, která ze začátku fungovala asi spíš v náš prospěch, ale nyní si myslím, že už to funguje oboustranně.

Jak to přesně myslíte?
Už ve chvíli, kdy jsme otevřeli obchod, jsme potřebovali najít cestu k zákazníkům. Mohli jsme tak oslovit celou klientelu Radniční restaurace, a těch lidí není málo. To byl pro nás na začátku přínos. A například přes léto vyrábíme zmrzlinu z čerstvého ovoce. Tu vyrábíme v kuchyni Radniční restaurace, kdy nám ji připraví a my ji točíme. Ta symbióza je tak i v tomhle ohledu. Dnes si myslím, že to funguje i obráceně, kdy i naši zákazníci rádi zajdou na oběd do Radniční, to propojení funguje navenek i pro zákazníka nebo třeba turistu, který prostory nezná.

Jihlavané značku Farmářka vídají i na různých akcích mimo prodejnu, na různých akcích na náměstí…
To souvisí s tím, že Jihlavané jsou konzervativnější a chceme se jim i tímto přiblížit. Dát jim možnost ochutnat, vybrat si i jinak, než jen očima, ale i poškádlit chuťové pohárky na různých akcích v Jihlavě a okolí. Snažíme se tak i lidi přimět přemýšlet trochu jinak, o trendu globalizace, proč je dobré kupovat místní věci a ne z druhé strany planety. Teď ale už trochu přemýšlíme, jestli je i náš název Farmářka ještě v pořádku, je to dnes nadužívaný pojem. Ale měnit název se nechystáme.

Dnes se potraviny s názvem „farmářské“ nabízí i ve velkých supermarketech…
Záleží právě na tom, jak malí výrobci podlehnou tlaku a vábení řetězců nebo si zachovají tvář s tím, že do nich dodávat nechtějí a své zákazníky si najdou jinde. To je strašně zajímavý moment, kterým teď trh prochází, kdy i prodejny našeho typu buď obstojí, anebo výrobci podlehnou supermarketům, což dnes už řada výrobců bohužel dělá. Ale zároveň jsou i tací, kteří naštěstí vědí, že tohle není cesta, i když supermarket se zdá být z krátkodobého hlediska jako nejlepší odbytiště.

Jak v tomhle čelíte velkým řetězcům?
Jsme národem slev. Nejsem příznivcem zákaznických kartiček, kdy jich máte za chvíli v peněžence dvacet… Lidem nabízíme servis navíc, naši zaměstnanci se se zákazníky znají a dokážeme jim i rezervovat konkrétní produkty. A díky poloze, kterou máme, spousta zákazníků raději než do supermarketu jde pro dvě tři věci k nám. Na západ od nás je patrný trend, kdy zákazníci spíš jezdí do okolních malých vesnic k výrobcům, mají to spojené i s nějakým zážitkem, kdy si nakoupí v malém řeznictví, poklábosí a funguje tam i nějaký sociální rozměr, což v tom neosobním supermarketu nikdy nebude. To jsou drobné rozdíly, které vám poskládají tu mozaiku a přinášejí radost.

A ty střípky do mozaiky vytváří i celkovou kvalitu života…
Určitě. U nás se to obrátilo a začaly tady vznikat masově farmářské obchody a obchodníci využívají potenciál velkých měst a zájmu zákazníků, což je trochu jiný trend, než na západ od nás.

Zákazníkům nabízíte i bedýnky s čerstvou zeleninou, můžete tuto službu přiblížit?
Díky tomu, že už je na náměstí zavedená tržnice, která sezonně funguje, věděli jsme, že se zeleninou konvenčního charakteru nemáme šanci uspět. Proto jsme se rozhodli i pro zeleninu v bio kvalitě. Bedýnky nabízíme od roku 2013 a trend postupně narůstá. Letos připravujeme novinku, bedýnky chceme rozdělit více podle potřeb zákazníků, dvě nebo tři kategorie, třeba pro mladý pár, rodinu, seniory a podobně.

Jak přesvědčíte zákazníka, že je bio zelenina lepší než ta naproti na náměstí od běžných pěstitelů?
Chuťově je úplně někde jinde a navíc je to produkt spojený s prací konkrétního člověka, farmáře. A u všech těchto pěstitelů je za tím i silný osobní příběh, jsou to lidé, kteří to dělají srdcem, věří té myšlence. Máme tři dodavatele zeleniny v bio kvalitě a všichni jsou z Vysočiny.

Jaké máte plány do budoucna, kde se vidíte za pět let?
Těžko říct, kde bude člověk za pět let… Jsem přesvědčený o tom, že malé regionální prodejny budou mít své místo na trhu i za pět let. Když jsem v Jihlavě otvíral prodejnu, přemýšlel jsem, že bychom takto těch prodejen otevřeli víc, ale záhy jsem pochopil, že to v tomto modelu není možné. Nechtěli jsme jít cestou zásobování prodejen z velkého centrálního skladu, tak jako fungují velké sítě obchodů s farmářskými výrobky. Tím se vytrácí ta myšlenka lokálního obchodu.