Proč jste měla ten špatný první dojem? 

Bylo tady asi strašně moc lidí, že jsme to tady se spolužačkou odstály. A také hrozný hluk. Bylo to tu stísněné, malinké, ještě v původním interiéru. A pak už to byla náhoda. 

Náhoda? 

Kamarádka, která sem chodila na brigádu, mi rok po škole nabídla, zda taky nechci pomáhat. A pak z toho vzniklo tohle (smích). 

A jak tedy došlo na to, že jste provoz pizzerie převzala? 

S původní majitelkou, paní Růžičkovou, jsem chodila do práce docela často. Sem tam jsem i nějakou pizzu připravila, byla to i lepší práce v kuchyni, než na place. Tam jste sám a máte tam klid. Paní Růžičková už potom kvůli rodině neměla na podnik čas a chtěla ho zavřít. Tak jsem se jí zeptala, jestli by podnik nechtěla alespoň prodat a hodně rychle jsme se domluvily.

To bylo před kolika lety? 

Pět let zpátky, rok 2015. Nechávala jsem si ještě od známého ekonoma propočítávat, jak to vychází a přišel s tím, že by to byla škoda zavřít. 

Byla by to škoda z pohledu čísel? 

Nebylo to tak hrozný (smích). Pro mě to bylo spíš hodně citové. Pan ekonom je z Jihlavy a podnik znal, hleděl na něj tedy i přes historii podniku. 

Teď mně došlo, jak vlastně vznikl název Pizzerie Rosa, když zakladatelkou byla paní Růžičková, viďte… 

Ano, mám pocit, že pizzerii založil už tatínek paní Růžičkové.

Nicméně pizza z pizzeria Rosa je známá jako ta s nejtlustším těstem. 

Jo. (smích) Trouba, kterou tady máme ještě původní, je přímo z Itálie. Pořád jsme v Jihlavě jediní, kdo připravuje pizzu s vysokým těstem. Víme, že kvůli tomu k nám hosté chodí. Známe své zákazníky a u některých i víme mezi dveřmi, co chtějí za pizzu (smích). 

Někdo se na tlustou pizzu dívá opovržlivě, jiní zase říkají, že taková je ta pravá. Jaká podle vás má být pravá italská pizza? 

Jednou jsme tady měli hosta, který říkal, že žil dlouho na Sicílii a že takhle má vypadat pravá italská pizza. Ale ono to bude asi kraj od kraje jiné. Zrovna včera tady byla paní, která se přiznala, že u nás asi šest nebo sedm let nebyla, ale že naše pizza je nejlepší, že tenké těsto nemusí. 

Najdou se i lidé, kterým to vyloženě vadí a dají to najevo? 

Občas se stane, že k nám přijdou turisté, kteří se na pizzu s tlustým těstem moc netváří, čekají opravdu tenkou pizzu a párkrát nám řekli, že to opravdu jíst nebudou. Byla tady u nás asi týden nová brigádnice, které hosté vynadali a přišla s tím, že tu práci dělat nebude.  

Přesto, nebo právě proto, neuvažovali jste na tom postavit marketing, udělat z tlusté pizzy přednost? 

Přemýšleli jsme, že k tomu asi něco napíšeme na úvod jídelního lístku. 

Pizzerie funguje už zhruba třicet let. Změnila se za tu dobu nějak výrazně nabídka? 

Neměnili jsme, ponechali jsme i původní názvy. Máme šunkovou, na které lidé vědí, že je šunka, žampionovou s žampiony…

Jaké zásadní změny vás ted čekaly po převzetí podniku? 

První, co bylo, tak jsme zlevnili. Pizza stála kolem 140 korun a zlevnili jsme ji zhruba na 120. Čekali jsme, že zákazníků bude přibývat pozvolna. Podnik jsem převzala v listopadu a v prosinci jsme už nevěděli, kam dřív skočit. 

Cena tedy zabrala? A co ještě? 

Hodně přes známé se to rozkřiklo, i přes rodiče, dcera si koupila pizzerii, tak tam běžte na pizzu… (smích).

Je pravda, že už jako kluk jsem sem chodil. Mám pocit, že se tady za ty roky nic nezměnilo. 

Hlavně se změnilo sezení, dřív tady byly malé točící židličky, na kterých se děti rády točily, ale když přišel větší pán, tak už si nesedl. Zmenšili jsme bar a udělali tak trochu víc místa na sezení. 

Posezení je z obyčejných palet, žádné nákladné vybavení, šli jste tedy při renovaci cestou nejmenšího odporu? 

Ano, bylo to zrovna v době, kdy byly “in” paletové postele a podobně. Palety jsem natírala, lakovala a brousila přímo tady vzadu v garáži (smích). Půjčovat jsem si nechtěla, splácela jsem pizzerii paní Růžičkové, neměla jsem žádný kapitál a nechtěla jsem se zadlužit. Buď to ta pizzerie utáhne, nebo ne. 

Dnes je už pizzerie splacená? 

Během prvního roku jsem ji splatila, byla jsem tady první rok od rána do večera. 

Po těch pěti letech, šla byste do toho znovu? 

Jsou dny, kdy si za to i nadávám. Ale pak přijde třeba takový den, jako včera, kdy jsem tady byla asi po třech měsících pracovně, a bylo to stejně fajn, jako dřív. 

Po třech měsících je asi každému v práci hezky. Ale jsou ta čísla taková, že už vám to za to dnes stojí, nejenom z pohledu té nostalgie a historie? 

Ano, určitě. 

V pizzerii pracuje i vaše sestra, jak vám rodinné a pracovní vztahy v jednom fungují? 

Sestra zde pracuje jako provozní. Ještě se nestalo, že bychom se pohádaly, komunikujeme spolu hodně dobře.

Vnimala jste to tak i u zákazníků, že by byla škoda pizzerii zavřít, dělala jste si nějaký průzkum? 

To ne, nevěděla jsem, jestli by to třeba paní Růžičkové nevadilo, že se povídá, že se mění majitel. Takže někteří zákazníci třeba ani po roce nevěděli a nepoznali, že se něco změnilo.

Jak se vám v Jihlavě líbí? Dokázala jste si jako studentka představit, že tady jednou budete žít? 

Určitě. Pocházím ze Šimanova, na vesnici se mi líbí, naši tam mají pořád domek a jezdím tam strašně ráda, ale v Jihlavě jsem si rychle zvykla na to pohodlí. Kamkoliv se dá dostat pěšky. 

Vnímáte, co by se dalo v Jihlavě zlepšit? 

Chybí mi, že se lidé neschází nenuceně, ne vyloženě na nějakou akci. Až teď o Vánocích, se lidé setkávali na náměstí neplánovaně a dali si svařák u jednoho stolku. Ale co si budeme povídat, jinak je to náměstí tragické. Chtělo byto Jihlavu dát víc dokupy. Ale je to i dobou, která je hrozně uspěchaná. Včera tu ale u nás seděly dvě paní tři hodiny, a pořád si měly co říct.

Když se řekne pizzerie Rosa, vybavím si také Bránu Matky Boží. Vsázíte na to nějak? 

Tak to má hodně lidí. Teď jsme se o tom poslední sezónu hodně bavili, nebyla tak špatná, Brána táhne, ale ulice Matky Boží není v takovém stavu, v jakém by mohla být. Sousední Benešova ulice se přitom udržuje neustále. 

To je pravda, že Benešova ulice je udržovaná pěší zóna a tady, kde jsou historické památky, si člověk nemá ani kde sednout. 

Přesně tak. A je to škoda. My jsme se u nás na zahrádce snažili mít i truhlíky s květinami, aby to tu bylo hezké. Truhlíky tu jinak v oknech nevidíte a nám je někdo na zahrádce během dvou týdnů zničil. Jednou jsme ráno přišli a zahrádka i dům byl postříkaný barvou, nabourali nám auto, ukradli nám i slunečník… pouliční kamery, které tu jsou, ale právě v tu chvíli vždy byly nasměrované jinam…

Co by oživení ulice, které je sama o sobě jednou z nejhezčích v Jihlavě, pomohlo? 

Před pár lety tady v létě byla jednodenní akce Boží Matky Boží, to se povedlo, ale chtělo by to oživit tu ulici všeobecně. Večer je to tady o strach, sama s dítětem bych tudy nešla. Hodně tady posedávají na schůdkách bezdomovci a je to nepříjemné. Chtělo by to častější pěší hlídky strážníků. I akce, co jsou na náměstí, sledujeme, protože vždy musíme posílit provoz a jsme tu minimálně ve třech. Loňské Vánoce se hodně povedly, chtělo by to možná zapojit větší část náměstí, než jen po horní kašnu, kde je nic a tma.

A co svatomartinský průvod, který startuje v Bráně, jak ten vypadá z vašeho pohledu? 

Probíhá to tak, že máme rezervace stolů třeba na čtvrtou hodinu, když přijde průvod, jsou tady jen talíře a rozpitý čaj a limonády a lidé venku (smích). Jak průvod projde, zase se hosté vrátí. Když ale průvod připadne na pracovní den, je akce vlažnější. 

Zvažovali jste i třeba rozšíření podniku?

Zvažovali jsme to, ale pak jsme usoudili, že na to je čas a mezi tím vedle, kam byto bylo možné se rozšířit, vznikl sklad. 

Funguje u vás rozvoz? 

Ano, nově přes dámejídlo.cz, což je pro nás výhodnější, nemusíme udržovat vlastní auto a platit řidiče a pro zákazníky co se týče výběru pohodlnější. 

A co nějaké benefity pro věrné zákazníky? 

Využíváme Citykartu, na kterou mají zákazníci okamžitě slevu 10%. Zkusíme vymyslet i nějaké další věrnostní akce na Citykartu pro dlouhodobé zákazníky. 

Máte malou dceru, jak to zvládáte? 

Když se sem dostanu jednou týdně, tak jsem ráda, neupřednostňuji ale podnik před rodinou to by tak neměl nikdo, si myslím. Na telefonu jsem ale prakticky neustále. 

Když cestujete po jiných městech, inspirujete se návštěvou jiných pizzerií? 

Porovnávám, vždycky porovnávám úplně všechno, manžel si už ze mě dělá legraci (smích). Sleduji, co by se dalo zlepšit, nebo co naopak nikdy dělat nebudeme. 

Co třeba? 

Dali jsme si šunkovou pizzu, na které byly mandarinky a byla výborná. U nás jsem to ale ještě nenavrhla. Mně to strašně chutnalo, ale sto lidí, sto chutí.